úterý 1. srpna 2017

„Hrdinové“ umírají nesnadno, ale už to stačilo (2017)

 
„Hrdinové“ umírají nesnadno, ale už to stačilo (2017)
27. července 2017
 
Jen v posledních několika týdnech samotných některá největší jména z neokonzervativní „říše hrdinů“ – kardinál Raymond Burke, kardinál Robert Sarah, biskup Athanasius Schneider a arcibiskup Charles Chaput – počastovali své kvazi-tradicionalistické fanoušky a fanynky hrubým probuzením.
Alespoň to se mělo stát.
Zopakujme si:
-          Když byl kardinál Burke během besedy na nedávné konferenci o posvátné liturgii v Oregonu dotazován ohledně Bratrstva sv. Pia X., káral účastníky, aby nenavštěvovali jeho liturgie z důvodu jeho neregulérní situace, a to, i když v dané diecézi nebude dostupná žádná tradiční latinská mše.
(Získali jsme potvrzení týkající se těchto komentářů od dvou nezávislých zdrojů. Údajně také bylo řečeno více pobuřujících věcí. Až (a pokud) bude dostupný záznam z tohoto setkání, podáme možná další zprávy. Sledujte nás.)
-          V posledním eseji publikovaném ve francouzské publikaci La Nef řekl kardinál Robert Sarah, že vyjádření „reforma reformy“ by se mělo opustit ve prospěch [formulace] „vzájemné obohacení“, protože dle smýšlení tohoto kardinála by se tradiční římský ritus mohl v jedné či dvou věcech poučit od Novus Ordo.
„Reforma reformy se stalo synonymem pro nadvládu jednoho klanu nad druhým,“ řekl.
„Toto vyjádření se pak může stát nevhodným, a já proto dávám přednost hovořit o liturgickém smíření. Křesťan nemá v Církvi žádného protivníka!“
-          Když psal biskup Athanasius Schneider esej pro Rorate Caeli, nabádal k úctě ke Druhému vatikánskému koncilu a jeho „původním a cenným“ přínosům. Dále jako cestu vpřed prosazoval něco víc než jen návrat ke zkrachované „hermeneutice kontinuity“, kterou odstartoval v roce 2005 Benedikt XVI.
-          Americký arcibiskup Charles Chaput sepsal něco, co bylo označeno za „velice trefný esej“ na obranu náboženské svobody.
Podle Chaputa je „práce pro náboženskou svobodu“ důležitá mezi jinými důvody pro přínos, jejž činí ve „službě chudým“.
„V Americe,“ napsal Chaput, „byla svoboda náboženských komunit vždy živnou půdou společenské akce a službou potřebným.“
Arcibiskup si vzal na mušku progresivistické nakladatele La Civilta Cattolica, ale rozumí se samo sebou, že největší rána mířila proti společenské vládě Krista a proti poslání, jež Své Církvi dal.
Navzdory tomu všemu, se každá z těchto věcí, jež by měla být „budíčkem“, nesetkala s dokořán otevřenýma očima, ale s širokým aplausem obecenstva, a to často od lidí, kteří si představují, že jsou „tradicionalisté“.
Podstata je zde prostá: Každý z výše zmíněných prelátů je mužem koncilu.
Jistě, příležitostně mohou odsuzovat jisté údajně „dvojznačné“ koncilní výroky nebo nedostatky Novus Ordo (zvláště způsob, jakým je sloužen), ale nakonec jim v jejich modernistických žilách koluje Druhý vatikánský koncil a nová mše.
Toto je, a kohokoliv, kdo je jako oni, činí součástí problému, konkrétně apostaze před níž Naše Paní varovala ve Fatimě.
„Hrdinové“ umírají nesnadno, ale už to stačilo.
Zdroj: AKA Catholic
Překlad: D. Grof