pondělí 4. prosince 2017

Komentář Eleison DXLII – Liberalismus = náboženství (2017)

 
Komentář Eleison DXLII – Liberalismus = náboženství (2017)
(542)
2. prosince 2017
LIBERALISMUS = NÁBOŽENSTVÍ
Nejen, že je liberalismus těžký hřích, který hanobí Našeho Pána Ježíše Krista. Je to ve skutečnosti náboženství. Umíráme kvůli liberalismu a jeho následkům. Dvě století se šíří všude, v našich školách, v našich společnostech. Je to jed, který ničí Boží přikázání, spolu se vším, co tvoří krásu a velikost křesťanské civilizace. Ve své encyklice Humanum Genus řekl Lev XIII. o svobodných zednářích: „Musíme strhnout jejich masku a ukázat je jací jsou, abychom se vyvarovali jich i jejich omylů.“ Jsem přesvědčen, že liberalismus je plodem svobodného zednářství, který také musí být demaskován, dokud plně nepochopíme jeho nebezpečí.
Liberalismus má svoji bohyni: je jí svoboda. V době Francouzské revoluce liberálové uctívali bohyni Rozumu v katedrále Notre Dame v Paříži, tj. svobodu, svobodu Člověka, tuto svobodu, která má svou sochu ve vstupu do newyorkského přístavu, kterou nedávno oslavovali neuvěřitelným způsobem. Člověk je svobodný, nakonec osvobozený od všeho zákona a zvláště od Božího zákona. Svoboda je bohyní náboženství liberalismu.
Liberalismus má své kněžstvo, v osobě svobodných zednářů, tajné, organizované, extrémně výkonné kněžstvo. Existuje tisíce a tisíce svobodných zednářů. Výlučně židovská [zednářská] sekta B´nai B´rith má sama, se svým častým přístupem k duchovním v Římě a se svou přítomností na setkání v Assisi, ve světě pět set tisíc členů. Velký orient je také široce rozšířen.
Liberalismus má svá dogmata: je to Deklarace práv člověka. Jak papežové učili, tato práva liberalismu jsou nástrojem vynalezeným svobodnými zednáři, aby byl použit proti Bohu, aby osvobodil člověka od Boha. Od nynějška může člověk svobodně hřešit, neposlouchat Boha ... svoboda tisku ... je jen jedním z několika údajných práv člověka, která byla století a půl papeži odsuzována.
Liberalismus má svou morálku, která je prostě nemorálností: žádná omezení svobodě. Dvacet let jsou liberálové úspěšní v zavádění do legislativy takřka každého státu všech těch principů, které jdou proti katolické morálce, jako jsou potraty, svobodné svazky apod. – život v hříchu je daňovým systémem zvýhodňován.
Liberalismus má svou politiku: především demokracii, demokracii počtu. Je to lid, který – údajně – vládne. Ale ve skutečnosti je to o jeho lepším podrobení, ovládnutí, vyvlastnění ve prospěch všemohoucího státu, totalitního socialismu, který postupně ničí vlastnická práva, který nutí občany pracovat třetinu roku pro stát. Občané se v podstatě stávají otroky totalitního státu. To je politika liberalismu, takzvaná svoboda.
Liberalismus má své vzdělávání: vzdělávání musí být ateistické, sekulární a v celém národě jediné. Ve Francii to nebyli biskupové, kdo hájil svobodu nevládního vzdělávání, ale rodiny. Kdyby nebyly dva miliony lidí, kteří jeli do Paříže, aby porazili socialistický zákon o vzdělávání, ve Francii by dnes existovalo pouze vládní vzdělávání a soukromé vzdělávání by zmizelo.
Liberalismus má svou ekonomii řízenou mezinárodními finančními sdruženími. Do té míry, do jaké státy aplikují liberální morálku, liberální ekonomii, liberální vzdělávání, liberální zákony, i když si způsobují ohromné dluhy, jsou podporovány Mezinárodním měnovým fondem. Naopak státy odporující liberalismu jsou finančně oslabovány a ekonomicky zruinovány, je-li to možné. Sám Vatikán byl zruinován mezinárodními financemi. Svobodní zednáři infiltrovali papežské finance a převedli vatikánské jmění do Kanady, kde zmizelo. Svobodní zednáři a mezinárodní finance okamžitě intervenovali s nabídkou jakékoliv potřebné finanční podpory. Zde jsou tlaky, které mohou být uplatňovány na Řím při jmenování biskupů nebo kardinálů, nebo při čemkoliv, co papež dělá. Prakticky je nyní ve službách zednářského liberalismu. Musíme to takto říct.
Tak pravil arcibiskup Lefebvre (kráceno) v Barceloně v roce 1986. Je dnes potřeba měnit jediné slovo?
Kyrie Eleison
Překlad: D. Grof